“Mamíííí, my chceme korbáčky!”, ozývá se z pokojíčku.
“Já bych si dal ten sýr s bylinkama”, přidává se manžel. “Jo a došel jogurt.”
Tak jo no, pomyslím si a za dvě tři hodinky už jim servíruju sýry.
Ne, nezajela jsem do nejbližšího supermarketu… Zašla jsem si do sklepa pro kýbl s mlékem a vyrobila je doma na sporáku.

Tahle situace u nás nastává několikrát do týdne. Domácí sýry a jogurty milujeme všichni. Do jogurtu rozvařím ovoce s cukrem nebo rozmíchám rozpuštěnou čokoládu a mám jistotu, že do dětí necpu zbytečně různé škroby a zahušťovadla. Když přijde návštěva, mám doma vždycky několik druhů sýrů a vždycky sklidí úspěch. Je to i jakási “zdravější” varianta zobání k televizi. Noooo zdravější… Když dám dětem plný talíř k telce, za hodinu nemají co řešit.

Je radost se koukat, jak rodině chutná to, do čeho vložíš svůj čas a energii. A příjemným bonusem je to, že v dnešní době plné chemie víš, co baští. Nemysli si, že jsem nějaká militantní eko bio matka, která by nikdy dětem nekoupila třeba Kostíka, taveňák nebo chipsy. Občas koupím. Ale domácí je prostě domácí. A ten pocit, kdy ti během chvíle vznikne ze surového mléka hotový produkt a k tomu chuťově s kupovaným nesrovnatelný, je prostě k nezaplacení. Nehledě na nadšení dětí, které při krájení korbáčků jenom čekají až ztratíš ostražitost, aby mohli pár provázků nenápadně “přemístit”.

Moje cesta k sýraření byla poměrně dlouhá. Vždycky jsem radši nakupovala produkty u menších farmářů a tiše je obdivovala. Nicméně jsem si myslela, že výroba sýra je natolik složitý proces, že jsem po postupech ani moc nepátrala.
To se změnilo v roce 2013. Tehdy jsem si pořídila svou první kozu a musela vyřešit co s mlékem. Kozu Elišku jsem tenkrát koupila od starého snad 80ti letého pána, který mi poprvé vysvětlil, jak na základní sýr a dal mi ochutnat svůj. No smrděl strašně. Ale postup jsem měla.

Svoje první sýřidlo jsem si koupila kdesi v mlékomatu, vygooglila ještě několik receptů a začala experimentovat. Ten pocit, když jsem vyrobila svůj první bochánek sýra… Byla jsem naprosto nadšená. Po pár dnech mě čistý sýr nudil a postupně jsem začala přidávat příchutě. Zkoušela jsem jogurty, tvaroh. Většinou se zadařilo, někdy taky ne, ale to tak prostě chodí.

Po nějaké době přišlo nevyhnutelné téma – korbáčky. Plná sebevědomí jsem našla recept a pustila se do díla. Představovala jsem si, jak splním dětičkám sen o neomezeném příslunu korbáčků, parenice, mozzarely a jadelu a hlavně všechno bude zdravé a domácí. No bylo to fiasko, sýřeninu sežrali psi a pak ještě mockrát. Byla jsem nešťastná, naštvaná a to počáteční sýrařské nadšení mě pomalu opouštělo.

Nejvíc mě dostal můj syn, který po jednom takovém pokusu odešel do obchodu a koupil mi sáček sýrových nití. Myslel to dobře, ale fakt si nemohl vybrat lepší moment. Připadala jsem si naprosto neschopná, hlavně když mi manžel, taky v dobrém úmyslu, našel na netu video, jak se ty korbáčky vlastně mají dělat (dík za info, tohle už jsem měla nakoukané nazpaměť)

Zjistila jsem, že metoda pokus – omyl v tomhle případě asi fungovat nebude a chtěla to vzdát. Nebýt manžela, který mě tenkrát přihlásil na první seminář o výrobě sýra, asi bych ještě dnes kupovala sýry a ostatní v supermarketu.

To byl rok 2015 a byla to skvělá zkušenost. Po semináři jsem nakoupila různé mlékárenské kultury a od té doby mě sýraření úplně pohltilo. I ty pařené sýry jsem se nakonec naučila. Kromě toho i spoustu ostatních. Dnes vyrábím nivu, camembert, blaťácké zlato, lisované sýry, máslo a spoustu dalšího z kravského mléka a moc mě to baví.

Nicméně za mnou často chodili známí i neznámí s tím, jak že se ty sýry (hlavně korbáčky!!! samozřejmně) vlastně dělají.
Bohužel vždycky, když jsem se při vysvětlování dostala k mlékárenským kulturám a poměrně složitému výpočtu množství sýřidla, které je na daný sýr a množství mléka potřeba, většina lidí reagovala tak, že něco tak složitého se oni NIKDY nemůžou naučit.

A tak mě jednoho dne napadlo některé recepty zjednodušit a sepsat úplně polopatě tak, aby to pochopil opravdu každý. Mlékárenské kultury se totiž dají nahradit přísadami běžně dostupnými v každé domácnosti.

Takže jsem to hodila na papír a uspořádala první "testovavací" kurz, převážně pro kamarádky, protože co kdyby se to nepovedlo, že...
Kurz měl, troufnu si říct, velký úspěch a dnes už je dělám pravidelně. Všichni účastníci vždy odchází s úsměvem a nadšením, jak je to vlastně úplně jednoduché.

Jak prohlásila jedna moje kamarádka (mimochodem taky účastnice jednoho z kurzů): “Když jednou ochutnáš svoje vlastní sýry, už nikdy si je v obchodě nekoupíš”